Spojování materiálů se užívá v celém spektru různých činností a lze je provádět různými metodami, které se standardně dělí do dvou kategorií, a to na vytváření spojů rozebíratelných (tedy dočasných) a nerozebíratelných (trvalých). Svařování se řadí do kategorie spojování materiálů trvalým spojem a zpravidla se využívá pro dvě velké skupiny – kovy a plasty. Svařování kovů může být celkem složité a vyžaduje nejen výběr vhodného nástroje, ale také metody podle zručnosti osoby provádějící spojování, a také podle požadované kvality svaru.
Tloušťka materiálu a parametry svařování
Specifika svařování se odvíjí právě od tloušťky materiálu, která udává nastavení svářečky (či minimum jejího rozsahu). Na tloušťce materiálu závisí svářecí proud, ale také rychlost, s jakou je nutné ke spoji dodávat přídavný materiál, a implicitně tak průtok ochranného plynu. U materiálů o tloušťce 1 cm je například vyžadován svářeči proud do 85 A a průměrná rychlost posuvu přídavného materiálu 10 m/min.
| Tloušťka materiálu | Svářecí proud | Rychlost posuvu drátu |
|---|---|---|
| 1 cm | 80 A | 10 m/min |
| 3 cm | 140 A | 19 m/min |
| 5 cm | 180 A | 21 m/min |
Svařování v ochranné atmosféře
Metoda svařování v ochranné atmosféře patří mezi jednu z jednodušších a také nejčastěji používaných technik spojování kovů permanentními svary. Tato metoda označována také jako MIG/MAG využívá elektrického oblouku k natavování přídavného materiálu (nejčastěji se jedná o ocelový nebo nerezový drát), jež působí jako pojivo. Tavení a nanášení přídavného materiálu je realizování v aktivní nebo inertní ochranné atmosféře (lázni), jež je plynule dodávána do místa svaru a zabraňuje oxidaci nataveného materiálu, což zajišťuje vytvoření kvalitního a pevného spoje.
Specifika svařování v ochranné atmosféře
Pro metodu svařování v ochranné atmosféře se využívá několik typů svářeček, pracujících především s různým svářecím proudem, což ovlivňuje rozsah jejich použití. Standardně je však pro konkrétní svar nutné primárně uvažovat několik specifik, která zahrnují:
- typ svařovaného materiálu a jeho úprava (je nutné zajistit, aby byl svařovaný povrch dostatečně čistý a odmaštěný)
- typ přídavného materiálu (charakteristiky drátu určují přilnavost, pevnost či odolnost svaru)
- tloušťka materiálu (od tloušťky se odvíjí hned několik specifik svářecího procesu)
