Nejen při opravách a rekonstrukcích, ale také při speciálních povrchových úpravách a systémech především pro svislé stavební konstrukce, se setkáte s perlinkou. Jedná se o plošný výztužný prvek, který slouží ke zpevnění povrchu, na něž bude následně nanášena finální povrchová úprava. Perlinka je v podstatě o sklo-vláknitou mřížku s různou velikostí ok (zpravidla udávanou v milimetrech), která se natáhne do cementové vrstvy (stěrky) pro zvýšení její pevnosti a soudržnosti.

Jak se perlinka vybírá

Pokud se chystáte opravovat interiérové omítky či fasády a potřebujete dostatečně vyrovnat plochy svislých konstrukcí, nebo budete zateplovat vnějším kontaktním systémem, bez perlinky se neobejdete. Při výběru perlinky je tak nutné se orientovat podle několika specifických vlastností zahrnujících:

  • objemovou hmotnost, resp. gramáž, která je přímo spojená s pevností materiálu, rozhoduje o ní především účel (lehčí perlinky jsou určeny pro běžné interiérové aplikace, těžší jsou vhodné na fasády)
  • velikost ok má vliv na soudržnost armovací vrstvy
  • materiál, ze kterého je tkanina vyrobená určující jeho fyzikální vlastnosti (pevnost, průtažnost) a také odolnost (proti chemikáliím)

Natažení perlinky a spotřeba lepidla

Standardně se perlinka natahuje na větší plochy a doplňuje se dalšími prvky, které slouží k vyztužení rohů a hran. Postup, pro natažení perlinky zahrnuje:

  • vytvoření primární armovací vrstvy (obvykle se používá lepidlo na maltovinové bázi)
  • natažení perlinky a její zahlazení (tkanina je dodávána ve standardizované šířce a délce, při navazování je nutné, aby se tkaniny překrývaly)
  • nanesení krycí vrstvy rovnoměrně tak, aby byla perlinka zcela zakrytá

Pro vytvoření celé armovací vrstvy je tak potřeba nanést ostatečné množství stěrky (lepidla). Primární nosná vrstva mívá kolem 5 mm, krycí vrstva je o něco tenčí. Celková spotřeba lepidla se pohybuje kole 4 kg na m2.

Další články