V současné době známe dva kovy, které se jako vodiče elektrického proudu používají nebo používali v opravdu velkém měřítku: hliník a měď. Spektrum důvodů, proč jsou to právě tyto dva kovy a proč získala měď v prostředí klasických elektroinstalací jasně navrch, je velmi široké. Je ale zřejmé, že důležitou roli v tom nepochybně hraje schopnost vést elektrický proud. A od této úvahy jsme již blízko k pojmu měrný odpor mědi.
Měď a její měrný odpor
Pokud budete z jakéhokoliv důvodu znát měrný odpor mědi, budete hledat následující číslo: 1,75 mikroohmmetru. V následující tabulce je potom užitečně srovnání rezistivity mědi s hodnotami pro další materiály, jež jsou taktéž dobrými vodiči elektrického proudu:
| Materiál | Měrný elektrický odpor (mikroohmmetr) |
|---|---|
| Měď | 1,75 |
| Stříbro | 1,63 |
| Hliník | 2,83 |
| Mosaz | 7,50 |
Co je měrný odpor
S pojmem elektrický odpor jsme se všichni seznámili již na základní škole. Jedná se o fyzikální veličinu, která udává, do jaké míry ten který vodič brání průchodu elektrického proudu. Většinou si pak v této souvislosti pamatujeme také znění Ohmova zákona, který dává elektrický odpor do souvislosti s elektrickým napětím a proudem. Učíme se také, že odpor závisí na následujících parametrech:
- Tvar vodiče, resp. jeho průřez
- Délka vodiče
- Teplota
- Materiál vodiče
A právě u posledního bodu se dostáváme k měrnému odporu. Ten je totiž onou vlastností materiálu, která definuje, jaký odpor klade průchodu proudu, bez ohledu na délku, průřez nebo teplotu. Resp. jedná se o elektrický odpor vodiče z daného materiálu, který má definovanou délku přesně 1 metr, průřez 1 mm2 a teplotu 20°C.
Měrnému elektrickému odporu se někdy také říká rezistivita, případně specifický elektrický odpor. Jeho jednotkou je ohmmetr (v praxi se velmi často používá menší jednotka mikroohmmetr, tedy miliontina ohmmetru), jako značka se používá řecké písmeno rhó.
