Málokdo si dnes umí představit byt, ve kterém by nebyla koupelna. Místnost, která slouží pro pravidelnou očistu těla, je dnes nutnou součástí domácností, takový standard zde ale nebyl vždy. Ve 20. a 30. letech minulého století byla koupelnou vybavena pouze necelá třetina domácností v moravské metropoli. Právě z tohoto nedostatku prostoru pro hygienu vznikla potřeba očistných lázní. Sestava těchto městských lázních proto vznikla i v Brně. Kromě lázní ústředních, dnes Rašínových, vznikly čtvery lázně okrskové, umístěné v okrajových částech města a také dvoje lázně říční. Významnou součástí této sítě se staly městské lázně v Zábrdovicích. Nepředstavujte si ale lázně tak, jak je známe dnes, s vířivkami a saunami. Primárním účelem byla právě hygiena.
V červnu roku 1932 byla dokončena velká funkcionalistická stavba zábrdovických lázní, kterou navrhnul známý architekt a urbanista Bohuslav Fuchs. Rozpočet na jejich výstavbu činil 7 500 000 Kč. Samotný areál je rozdělený na dvě části, které jsou spojeny společnou částí za vstupem do budovy. Křídlo souběžné s dnešní Zábrdovickou ulicí tvořilo zimní lázně, kolmo k němu bylo umístěno zázemí pro lázně letní.
Budova je vystavěna ve funkcionalistickém stylu s přiznaným ocelovým skeletem, který je vyplněný silnostěnnými cihlami. Její vzhled navazuje na industriální ráz okolí. V těsném sousedství lázní se totiž vyskytovala brněnská zbrojovka. Třípodlažní budova poskytovala dostatek prostoru pro samotné vybavení, i zázemí různých typů lázní. V přízemí za pokladnami byly umístěny šatny, které umožnily úschovu oblečení až pro 5050 návštěvníku lázní najednou. Toto podlaží bylo vyhrazeno parní, teplovzdušné a horkovzdušné lázně. Nacházely se zde také vaničky pro mytí nohou, sprchy s teplou a studenou vodou, nádrže pro teplou a studenou vodu, hydroterapeutická zařízení, místnosti s teplým vzduchem a teplou párou, a také masážní stoly. V mezipatře byla umístěna inhalační místnost s čekárnou.
První patro bylo určeno spíše pro očistu – nacházelo se zde oddělení vanových lázní. Kromě čekárny byly v této části dostupné služby holiče a kadeřníka. Samotné vany byly umístěny v kabinách, které byly na tu dobu zvláštní svým rozvržením. Vany totiž nebyly umístěny u stěny, jak bylo obvyklé, ale volně umístěny do prostoru. Toto umístění umožňovalo pohodlný přístup jak pro hosty, tak pro obsluhu. Odpočinout si a občerstvit se mohli hosté v malé restauraci s kavárnou.
V nejvyšším poschodí se nacházelo oddělení sprch. Stejně jako o patro níže, i zde byly sprchy umístěny volně, nikoliv přímo u zdi. S čekárnou ve sprchovém oddělení sousedila přímo přístupná rovná střecha, která sloužila jako sluneční terasa. I když se jednalo o zimní lázně, byly v provozu celoročně. Kromě vody z vodovodu se využívalo také léčivé bahno i termální voda z lázní Luhačovice.
Technické zázemí včetně kotelny, rozvodny, skladu uhlí, prádelny a dalšího bylo umístěné v suterénu, který se rozprostíral pod celým křídlem zimních lázní.
Letní lázně tvořilo křídlo umístěné kolmo k zimním lázním. Lemovalo tak pozemek lázní a uzavíralo celý areál do příjemného vnitrobloku. Zázemí tvořilo 5000 šaten ve dvou podlažích. Příčné křídlo s očistnými průchody oddělovalo severní a jižní nádvoří. Střecha tohoto křídla sloužila jako sluneční terasa. Jižní nádvoří bylo zatravněno, nacházelo se zde hřiště a pískoviště. Severní nádvoří bylo vyčleněno pro bazény a přilehlé tribuny. O čistotu vody se starali odborníci, kteří mimo jiné využívali vlastní vodárenskou stanici s filtry a vlastní laboratoř. Znečištěná voda z bazénů byla v této stanici vyčištěna a vrácena zpět do nádrží.
Právě část letních lázní funguje i nadále. Je využívána jako venkovní koupaliště s tobogánem, nabízí návštěvníkům dostatek travnaté plochy, bazén s vlnobitím a dostatek vyžití i pro děti. Část zimních lázní ale od 90. let minulého století chátrá. Iniciativy o záchranu této stavby zatím neměly žádný výsledek. Možností ale stále zůstává využití jako sídlo pro úředníky městské části Brno-Židenice. Osud této funkcionalistické stavby můžete sledovat na webu prazdnedomy.cz.
